Moje bábinky obě porodily všechny svoje děti na přelovu čtyřicátých a padesátých let v porodkách.
První, selka, brala porodku jako luxus a určitý projev toho, že "se vzmohli". Druhá, městská, měla porody obtížné, klešťové, prožívala je jako "mezi životem a smrtí".
Taky vím, že děda a všichni jeho sourozenci se ve dvacátých letech narodili doma, všichni se stejnou bábou, prabábi byla éterická, přesto je všechny měla bez poranění a jiných komplikací. PA byla rodinou velmi ctěna a je i zvěčněna s patřičným chvalozpěvem v rodinném albu i s dědou a jeho sourozenci. Všichni se tam tváří velmi hrdě
.