Přidat odpověď

Tak tahle věci taky považuju za nejpodstatnější. Nicméně kdybych měla pro sebe tolik prostoru a moje vnoučata se tísnily jak sardinky, divný by mi to prostě přišlo, nemůžu si pomoct.....
Ale nenárokuju si od nich fakt nic, nikdy z mé strany nepadlo na téma jejich bydlení před nimi ani slovo (jen jsme se je snažili přesvědčit, jestli není lepší byt vyměnit za nějaký s výtahem a popř. terasou, tento je pro starší lidi fakt nevhodný).
A jako určité "tabu" jsem vnímala i ty svoje myšlenky a emoce(který prostě jsou, s tím nenadělám víc, než že se je budu snažit vytěsnit), samozřejmě chápu, že mohou vyznít do jisté míry sobecky. Čili každopádně děkuju za zpětnou vazbu!