Přidat odpověď

Že by ji šlo přelstít, potforu?
Ale stejně, pořád slyšet "po dvou stech metrech zahněte doleva.." ať si přikazuje někomu jinému, já si najust zahnu doprava
Ale ne, není to špatná věc, třeba brácha ji strašně moc využil v Austrálii, tam rozhodně nebyla cedule každých 200 metrů jak tady.

Ale není to pro mě, mám ráda svou cestu více pod vlastní kontrolou, uvědomuju si, jak dlouho a jak daleko asi ještě pojedu, jestli odpovídá směr jízdy světové straně, na kterou se potřebuju dostat, prostě tak zhruba pořád mám v hlavě rámcovou představu celé cesty. Navigace by mě zpohodlněla, že bych přestala vnímat krajinu a směr jako celek, a pak bych se daleko snáz ztrácela.

Podobný to bylo, když jsme jeli s manželem prvně do Paříže. On tam nikdy nebyl, nechal se mnou vést, já ho vždycky nasměrovala někde do metra, někde řekla "vystupujem", a on pak říkal, že vůbec nemá dojem z Paříže jako celku, že vlastně Paříž vůbec nepochopil. Když jsme tam jeli podruhé, tak už se navigovat nenechal, ale chtěl vždy vidět předem v mapě, kam ho vedu, a užil si tenhle výlet mnohem víc, prý už má Paříž "v hlavě" a je mu mnohem bližší.