Přidat odpověď

Moje máma mně porodila v Praze ve Vinohradské porodnici v r. 75, myslím, že to bylo dost podobné jako moje dva porody tam . Co mně vždycky zaujalo, že neměla bolesti, jen cítila stahy, to samé i při porodu s bráchou, který se narodil o dva roky později na Švanici. Kojila nás oba úspěšně, jak dlouho nevím. U mně se docela řídila tabulkama, ale používala i svůj vlastní rozum. Bráchovi dali v půl roce svíčkovou s knedlíkem, domácí, prej se olizoval až za ušima, od té doby je to jeho nejoblíbenější omáčka, měl ji i na své svatbě. Jak to bylo u mně, kdy mně táta poprvé viděl, si nepamatuju, ale pamatuju si, když se narodil brácha, že jsme stáli před porodnicí a ona na nás volala z okna, já jsem si tam hrála s kamínkama a říkala něco jako "maminko, pojď domů, čekám na tebe", což je moje první skutečná vzpomínka. Bráchu, když přinesli domů, tak ty první noce prořval a já jsem ho chtěla vrátit, to už si teda nepamatuju. Později jsem ho chtěla vrátit ještě mockrát.