Přidat odpověď

jo taky klasicky - porodní sál, odnesli mě, vozili jen na kojení po třech hodinách, táta mě viděl jen za oknem i babička s dědou
mamka byla doma jen do půl roku, pak šupem do jeslí, kojení tím pádem taky jen půl roku
mám fotky z jeslí, jak tam ležíme mimina v postýlkách
a pak taky dřepíme v řadě na nočníkách
nemám pocit, že by mě to nějak závažně poznamenalo, mluvila jsem ve dvou letech naprosto plynule, recitovala básničky, zpívala, ve škole jsem taky problémy neměla (až pak v pubertě, když mě bavilo všechno jen ne se učit)
i když možná z těch jeslí pramenila moje pozdější nechuť k takovému tomu kolektivnímu zařízení, jako společné výlety, pionýrské schůzky, tábory a podobně
to jsem teda z duše nesnášela a naprosto jsem se vyčleňovala a vyhýbala se
a taky jsem nikdy (kromě mých dětí a muže) nesnášela spát s někým v posteli, a to ani jako dítě s kamarádkou, ani s bráchou, ani s mámou a tátou, byla jsem děsný idividualista
taky spolužáci na srazu vzpomínali na různé výlety a akce a já si z toho nepamatuju nic, neb jsem tam prostě nechodila a nikdo mě nedonutil
já milovala les za naší chalupou a skály a louky, nasadila jsem čelenku a byla jsem Vinnetou či Ribana a vystačila jsem si (ale nebyla jsem a nejsem samotář, jen prostě takové ty hromadné akce nemusím - dodnes)
no tak možná, že tjošičku divná budu - a kdo ne ?