Přidat odpověď

Mému dítěti je 10let, čili je už "velké". Přesto když nedávno mělo významné "vystoupení" (řekla bych "prezentaci svého díla") a táta řekl, že nepřijde, protože "kvůli takové kravině mu to nestojí za to", bylo velmi smutné, neboť na sebe bylo oprávněně hrdé a chtělo se pochlubit svým blízkým.

Mám dítě ve střídavce. Se mnou se chová srdečně, svěřuje se, konzultuje, mazlí se, plánuje, směje se, i ve škole komunikuje... U táty jen povinně "bydlí", v souladu s rozhodnutím soudu. Nic s ním neprobírá, ve škole "nebylo nic", požadavky a potřeby žádné nemá ("Stejně mě táta neposlouchá, a co i slíbí, nesplní."), v tátově týdnu je prostě "bez emocí", což je jeho preventivní ochrana proti absolutní absenci emocí ze strany otce. Po letech narážení na bariéru "Hm" jako maximální odpovědi na sebesenzačnější zprávu či úspěch prostě to přestalo zkoušet dál...