Přidat odpověď

Katko,
tak nějak, ve stavu opilosti se dokážu povznést nad věci, které mě jinak spolehlivě sráží dolů.
A hlavně - pro mě je zastřízliva nemyslitelné třeba oslovit člověka, který mě zajímá a zapříst s ním nenucený rozhovor, brát si ve společnosti slovo, být zábavná a podobně. Vždycky jsem byla ta uťáplá vzadu a měla jsem potřebu to překonat, ale nepodařilo se, vždycky jsou ty pokusy trapné a křečovité. A pokud bych musela mluvit nedokonale cizím jazykem a tudíž to třeba vyznělo srandovně, tak to už vůbec. Často jsem přemýšlela, jaké by to bylo, kdybych měla povahu jako mnozí jiné, kteří jsou veselí a přirození. A poprvé jsem to zažila až po alkoholu a narovinu uznávám, že mě to ohromilo, všechno jsem si pamatovala a ta uvolněnost byla úžasná, prostě to byl zážitek, který by bez té drogy možný pro mě nebyl.
A od té doby mám alkohol ráda.