Přidat odpověď

Dobrý den. Je mi sedmnáct a jsem 8tt. Mimi nebylo plánované, ale je chtěné. Přítel je o víc než dvě dekády let starší, jsme spolu přes rok, poslední půl rok u něj částečně žiju, poněvadž doma nepanuje právě příznivé klima (už jsem se tu jednou vypsala, bohužel, nic se nezlepšilo - otec dělá doma peklo, matka stále jen ustupuje, rozvod v nedohlednu), máme zázemí, stálý a slušný příjem. Přítel už dítě má, syna ve střídavce, naše dítě chce.
Rodiče zatím nic neví, nejradšo bych počkala do října, to mi bude konečně osmnáct. Nevím, rodiče mě nemůžou donutit k potratu? Nehodlám na sebe nechat ječet a mlátit se... Netuším, jak to oznámit, u nás to prostě po dobrém nepůjde... Ale chtěla bych, aby to proběhlo co nejklidněji. Alespoň máma, na otci mi nezáleží, jen aby mi neublížil nějak zdravotně... Jak by jste to přijali jako matka nejlépe?
A potřebovala bych poradit s technickými detaily: Jsem na gymplu, potřebovala bych zařídit individuál, myslím, že je to rozumější než přerušení, určitě bych ale ráda a v pohodě dokončila tenhle ročník na denním a příští už individuál. Prý je to možné. Mám zajít za ředitelem? Asi bude nutný souhlas rodičů? Dá se to zvládnout? Někdy se bojím, abych neskončila bez maturity... chtěla bych i na VŠ, doufám, že to není konec všeho. A ještě něco - když mi není dobře, bolest hlavy (nervy), asi není vhodné brát Ibáč?

Děkuju moc.