Přidat odpověď

Žluťásku,
on pan Robinson, řekla bych, je trošku šoumen a někdy ve jménu působivosti výroku (ne)úmyslně trochu poupraví fakta, na něž se odvolává. A to zrovna v případě ADHD. Souhlasím s tím, že ADHD je v současné době spíš naddiagnostikováno. Ona je to, jaksi, otázka nastavení hranice a kritérií.
Teď samozřejmě zjednodušuju, ale dá se určitým způsobem říci, že spektrum chování je spojité - od "sednu, ani se nehnu" až k "nezastavitelnosti a trvalému vnitřnímu neklidu". Chování je podmiňováno celou řadou vlivů - genetických, vrozených (tj. působení faktorů negenetických prenatálně), ale i vlivem prostředí... A právě ty krajnosti rozložení už obvykle mívají výrazný podíl složky vrozené, zejména genetické.
ADHD má genetickou složku, právě u výrazných bývá větší. Ke známým patří třeba polymorfismy dopaminových receptorů. A proto právě je, velmi zjednodušeně řečeno, "čím těžší ADH, tím víc ovlivnitelné farmakologickou léčbou"

O Tvé dcerce nic nevím, nevšimla jsem si, že bys o ní kdy něco psala, diskuse o škole nijak zvlášť nesleduju, koukla jsem sem náhodou. Ale jestli má opravdu výraznou formu ADHD, tak pravděpodobně léky má.
Nechci se teď zaplétat do problematiky snížení rizika komplikací ADHD.
Ale spíš z hlediska "rozboru náhledu pana Robinsona" - ADHD je pro dítě vlastně takový duševní "syndrom neklidných nohou". Jak si může uvědomit, co je vlastně jeho zájmem, když si jeho duch jaksi bez kontroly provádí co chce, vlastně pádí stále napřed, takže se ho dítě nemůže zeptat, co by vlastně chtěl

Tak vydrž, až se dcerka trošku zpomalí (myšleno obrazně), aby dohnala sama sebe, tak jistě to své nadání objeví a ukáže ho i Tobě

U synka kamarádů se takhle po několika letech stylu "klubka peroucích se koček" objevil silný zájem o geologii - mimojiné bušením kladiva do kamení trochu vybíjí přebytečnou energii U neteře jiné kamarádky se zas naopak objevil smysl v zahradnictví - po řadě velmi problémových let a neschopnosti zvládnout to v normální "v budově zavřené, spoutané škole" (vnitřní neklid a nezvladatelnost pak u ní vybuchovala v různých poněkud asociálních jevech) se "našla" v otevřenosti prostoru velkých zahrad. A je momentálně nejúspěšnější studentkou jisté zahradnické školy, vyhrává za ní nějaké kreativní soutěže a tak. Hlavně je prý konečně "venku, neuvězněná".

Ono se také něco objeví, nech jí čas, určitě to v ní je, jen to musí nabrat dech, aby to stihlo vylézt