Mně zase překvapuje, že syn ve dvou a půl prožívá to, co jiné dítě o rok později? Doufám, že to u nás brzy skončí a nebude to trvat o to déle.
Jinak výrazy berou od nás, kde jinde. Já jsem třeba neuvědoměle používala v nadsázce: Já tě snad zabiju! (Třeba když vyházel něco ze skříně, nebo pomaloval stěnu). Následně působí celkem strašidelně, když na mě dvouleté dítě procedí v tramvaji mezi zuby: Já tě zabiju!