Přidat odpověď

Dobrý den, zkusila jste s ním po tom záchvatu mluvit, spíš směrem-né proč?Ale co zrovna chtěl ,když tak strašně začal vyvádět co se mu od Vás nelíbilo....Mám totiž podobné zkušenosti cca od 3 let syna-ted v červnu bude mít 4-dřív dostával, mě vytáčel do extrémů,začala jsem ječet a být až skoro hysterická:-((-po narození dcerky jsem ,ale začala víc ty situace rozebírat neptát se proč- kolikrát sám dospělí vlASTNĚ POŘÁDNĚ NEVÍ-ale ptát se co ho rozlobilo,jestli si vzpomene a dát mu najevo,že by to šlo řešit i jinak-ano přijde Vám,že jsou to zase jen kecy...ale jak jsem se trochu uklidnila já a začala ho brát tak,že prostě já hold nemám toho ideálně vychovaného chlapečka jak jsem si přála-řekla bych,že pomalu-tedy pomalu ale je tam ten výsledek se začíná srovnávat-i v tom amoku se nechá klidným dotazem stáhnout-neříkám pokaždé-ale zkuste to s ním po afektu probrat-bavit se o tom-třeba to zabere-samozřejmně pokud Vás bude chtít poslouchat-to pak už je zase další etapa-jejich jak já říkám hrdosti:-/ přeji pevné nervy a hlavně kašlete na okolí co jiní říkají jak ho máte vychovaného-vy moc dobře víte jak a co do něj vkládáte a je to Vaše dítě tak se nenechte zvyklat emočně co řeknou druzí ,když ho nepotrestáte nebo mluvíte vklidu bez emocí.Držím pěsti at se brzo srovná