Přidat odpověď

Nevím, jak bych reagovala, jsem v těchto situacích spíše zakřiklá. Synovi říkám, aby ránu neoplácel, řekl agresorovi, ať to nedělá, a pokud to nepomůže, ať se na něj vykašle. Ale myslím, že to dělám špatně...

Každopádně jsem chtěla napsat, že bych tu matku v životě takto neodsoudila, jakože je lhostejná, dítě nevychovaný spratek, ona hrozná, že mu málo nadávala atd. Protože nikdy nevidíte do její situace. Jak píše Tereza, nevíte, kolik takových situací ta matka už v ten den prožila, jestli má ještě vůbec sílu vstát a další situaci řešit, jestli je to dítě zdravé a lze mu to vysvětlit atd. Už jsem se ocitla ve stavu, kdy bych se po takové poznámce některé z ostatních matek na místě zhroutila. Ale jasně, správně by si ho měla zpacifikovat buď slovně nebo fyzicky. A je jasné, že ostatní si své děti brání, to je v pořádku. Jen se mi nelíbí to odsuzování.