Přidat odpověď

Asi bych jen byla blízko a v případě potřeby zabránila cizímu dítěti v útoku na to mé. Většině maminek pak dojde, že je žádoucí, aby tímto způsobem zasáhly samy.
Jinak sama mám takovéhoto synka, za týden mu budou tři roky, je čtvrté dítě, se žádným ze starších sourozenců podobné potíže nebyly, a to jsme na synka jednoznačně nejostřejší. Pokud taková situace nastane, snažím se jí řešit na všech frontách - zpacifikuji syna, omluvím se mamince, utěšuji ublížené dítě. U syna se snažím problémům předcházet, být mu nablízku, předvídat konflikt a situaci včas komunikačně ošetřit. Pokud ke konfliktu dojde, syna okřiknu, musí se omluvit a pohladit oběť, což udělá rád (asi už pochopil, že tím otupí rodičovský hněv, ale opakování agrese to, bohužel často nezabrání). Když někoho praští hračkou, je mu okamžitě zabavena, pokud chce někoho tlouct, prostě ho odnesu a držím ho stranou od dětí, jak dlouho je potřeba. Tělesným trestům nakloněna nejsem, ale v jedo případě plácnutí používám a přináší výsledky.
Nemůžu napsat, že by po potrestání už syn nikdy nikoho nebacil, ale situace se pomalu zlepšuje.
Svého synka znám a znám důvody, proč takto jedná - má přesnou představu, jak by co mělo být a pokud to tak není, tak na "narušitele" útočí. Křivda, kterou on pociťuje, je samozřejmě často jen domnělá. Syn dobře mluví, ale jinak je samozřejmě vzhledem k věku ještě emocionálně a komunikačně nevyzrálý a je impulzivní, takže konflikty zatím neřeší slovně, ale jak se v něm vzedme vlna vzteku, hned někoho bací.Jeho chování se zhoršuje, když je kolem něj moc dětí, je unavený nebo má hlad.
Snažím se na něj působit, jak jen to jde a často jsem z neustálého hlídání a řešení konfliktů úplně vyždímaná. Je v procesu výchovy, takže dělat závěry o jeho vychovanosti či nevychovanosti by bylo značně předčasné. Můžu říct, že mi nikdo zatím jeho chování explicitně nevyčetl - asi je to proto, že ho vždy vedu k omluvě, sama se omluvím mamince a zkusím oběť utěšit a snažím se podobným situacím zabránit.