Přidat odpověď

Mám docela velkého vzteklouna. Nevzteká se ale kvůli bonbonum nebo hračkám, vzteká se, když se snaží něco udělat a nejde mu to. Nenechá se odvést jinam, moří se a vzteká, dokud se mu to nepovede. Asi to má po mě, prý jsem taky taková byla. Nevadí mi to moc, vidím v tom spíš určitou cílevědomost. Myslím, že apatické dítě, bez zájmu, "mouchy, snězte si mě" je horší varianta (to byl naopak vždycky můj bratr).
Snažím se malému ukázat, jak se vztekem pracovat (podle mě je i vztek pozitivní motor, když se zvládne).
Manžel je ale občas na prášky, hodně pracuje, večer se asi těší na klidnou domácnost. Najde tam ale vztekající se dítě, kterému nejdou třeba obout botičky a které ale nechce pomoct.
Naznačil, že malého šoupne pod sprchu, aby se uklidnil. To se mi ale vůbec nelíbí. Děláte to? U jak starých dětí? A s jakým úspěchem? Zajímá mě to jen teoreticky, nikdy po takovém prostředku nesáhnu