Přidat odpověď

Pevné objetí není trest, pevné objetí je práce na vztahu těch dvou osob, které v něm jsou. Pokud je vnímáno a používáno jako trest, tak je to špatně. Dítě, když se dostane do hlubokých emocí, tak už si s nimi neumí poradit. A to je okamžik, kdy je vhodné použít pevné objetí. Ne ho zavřít do dětského pokoje, ať přijde, až se uklidní. Ne ho strčit pod studenou vodu. Ještě tak bych to sprchování brala, kdybychom šli do sprchy spolu, s tím, že se oba uklidníme.
To se špatně popisuje, musíš to zažít. Já jsem přímo pevné objetí použila všehovšudy dvakrát, na prostředního syna. Normální dítě když je mu zle, jde za mámou. Jde se pomazlit, mimino se chce kojit. On mně odmítal, odtahoval se ode mě, už jako kojenec, jako kdyby se s tím snad narodil. Pak když začal chodit, bouchal do dětí, vybíral si ty menší, třeba je shazoval. Bylo to hodně nepříjemné. Pak se mi válel v obchodě po zemi, naprosto nepříčetný. Prostě se to stupňovalo. Někdy před druhým rokem jsem se rozhodla, že to zkusím. Zkusila jsem to. Samozřejmě že řval jak tygr, bránil se, brečel. Nakonec zvláčněl a usnul. Ale dostal to všechno ze sebe. Všechen vztek, nejspíš na mě, možná na sebe, nevím. Cílem není ho přeprat, ale dát mu najevo, že moje náruč tu je pro něj, že se na ni může spolehnout. Od té doby můžeme chodit normálně mezi děti aniž by je atakoval. Takže vždycky, když čtu diskuse o "agresivních" dětech, vzpomenu si, jak se choval můj syn.