Přidat odpověď

Mám to jako ty - kluk netrpělivej vztekloun, holka poslušnej kliďas. U kluka to začlo cca před 2.rokem. TeĎ je mu 4,5 a vzteklej je furt, ale lepší se to. U něj je to tak, že když se něco okamžitě nestane tak, jak chce, tak se neovládne a vybuchne.

Vyzkoušela jsem všechno možné a osvědčilo se nechat ho o samotě, tj. buď já odejít či ho odvést někam do kouta. Nejdřív tam nechtěl zůstávat, ale já ho držela silou, on řval ať ho pustím a já říkala, že ho pustím, když tam zůstane. Po chvilce slíbil, já ho pustila a řekla mu, ať se tam vyvzteká a až bude zas klidnej, ať přijde. Nejdřív, v těch dvou letech, to byly strašný scény. Teď už ten "mechanismus" zná, tak tam sedí, dupe, nadává, ale do 5 minut přijde a je to v pohodě.

čili ´úspěch je v tom, že už se uklidní relativně rychle a dokáže pak rychle přejít do dobré nálady, netáne si to. Neúspěch je v tom, že pořád neumí ten vztek v dané chvíli ovládnout.

Také je těch scén míň než dřív, protože více věcem rozumí, chápe jak fngují. Ale pořád se třeba 2 krát za den stane, že vypění a vůbec si nenechá věc vysvětlit.