Přidat odpověď

Hilly - někdy mne fakt napadá, kde se bere ta myšlenka, že dvouleťáci nemají paměť? Proto, že o tom nedokáží napsat esej? Myslím, že to zůstane někde v podvědomí - možná to neumí popsat, ale může je to ovlivňovat v chování celý život. To je to co loví pak psychologové. Možná i proto jsou první tři roky tak důležité - jelikož kdyby toto tvrzení bylo dle mého platné, nemusíme je přeci vychovávat, páč si to nebudou pamatovat? Nemusíme se s nimi mazlit, páč si to nepamatují? Já tomu nevěřím, a souhlasím s whitep. Ono obrana je něco jiného, než praštit mámu proto, že mi nedala lízátko. Kdy a jak je to vhodné dvouleťákovi fakt nevysvětlím, prostě na druhé se neútočí. Obrana je věc jiná - ale tady jde o základní funkce ovládání vzteku a řešení kontstruktivního řešení. Jako se vším ostatním. Plácnout z pozice síly mi prostě nepřijde dobré - nás přeci také nikdo neplácá?