Přidat odpověď

Delete mě měli rodiče dost po třicítce (nejstarší sourozenec je o 13 let starší). Mně osobně tohle nikterak neovlivnilo. Poznala jsem jen jednu babičku a dědu. Zejména babička měla přezdívku "drákulka" (ehm...prostě drsná to žena, o vnoučata kromě prvního naprosto nestojící). Takže tohle je o každého osobní zkušenosti.
Nelíbí se mi na tom tohle: ty dívky nemají ještě přehled, zkušenosti...u nich mnohdy ještě dobíhá puberta, ještě to nemají v hlavě srovnané... Možná by měly být ještě nějakou dobu chráněny před následky svých špatných rozhodnuté . Protože ono těch, u kterých IVF nevyjde je taky hodně, na to bych fakt nespoléhala. Ale vysvětluj to třicátnici, když ve dvaceti měla jiné priority... Takže - chtěla bych vidět lékařské studii z nějakých zemí, kde došlo k věkovému uvolnění (nebo pokud by nebylo dost dat, tak tam kde to prostě už dlouhodobě je). A jak si na tom stojí ženy s psychickými problémy, prostě jak stoupně nákladovost péče, eventuelně frekvence sebevražd. Aby mě to přesvědčilo, musela bych vidět tvrdá data, samozřejmě pak vzít data ze zemí, kde je limit třeba od 30 let výše a kompletní stat. analýzy. Jestli tohle nemají, tak to vidím jako chybu. Protože pokud by tam byl nějaký strmější nárůst, tak by bylo třeba minimálně tam zařadit nějakou povinnou intervenci (pohovor s psychologem nebo tak něco)... Prostě zabránit tomu, aby ty ženy po pár letech "skákaly z Nuseláku", což se zase u některých nedá tak úplně vyloučit .