Přidat odpověď

Lído,
no já právě na tréninky dres taky neměla a ty tepláky těm místním slečinkám dost ležely v žaludku . O zápasech bylo dobře....
A stalo se mi to už jako dospělé, nedělám si iluze, že mezi dětmi je to jiné....
Však to bylo vidět i v té mnou popisované třídě....prostě některé děti oblíbené více, některé méně, ale jakmile na sobě měli tu stejnou mikinu (černá s kapucí, pro mě zn ideál, já takové ráda ), bylo všem jedno, kdo je kdo, protože najednou to byli oni, 9.A.....

Jinak že bys vzala dítě pryč....nemusela bys o tom vůbec vědět....I já jako dospělá jsem věděla jen to, že mě nemají rády, ale důvod jsem se dozvěděla až mnohem později, to už jsem s nimi nehrála....podstatné ale bylo, že když byl zápas, tak jsem měla to své místo a o tom, jestli ho budu mít i v příštím zápase, rozhodovalo pouze to, jak jsem hrála a jak platná jsem byla pro ostatní....a já, i když jsem některé z nich nenáviděla za to, jak se ke mně chovají, tak jsem bránila a rozehrávala a přihrávala těm, kdo dával góly, protože i já jsem chtěla na konci jásat, že jsme vyhráli...bojovala jsem za sebe a své místo na slunci i za celý tým, protože bez nich bych se na to slunce nikdy nepodívala....to vše lze prožívat i bez stejných hadrů....ale s nimi je to mnohem jednodušší, zejména pro některé....

Mě tak napadá, že právě pro ty outsidery je něco takového strašně důležité a mnohokrát účinnější než všechny stmelovací kurzy a hry. A aby nedošlo k záměně, outsider není ten, kdo stojí mimo kolektiv z vlastní vůle, ale ten, kdo by byl součástí kolektivu hrozně rád, ale neexistuje nic, co by ho k němu připojilo....je smutné, když tím jediným je stejný hadr, ale pořád lepší než nic .