Přidat odpověď

Dobrý večer, popíšu Vám svou vlastní zkušenost s amputací. V roce 2001 mi objevily DM1 kvůli předchozím onemocněním a pro poškozením ledvin dřívější lečbou citostatiky mi hned od začátku diagnostikovali diabetes s četnými komplikacemi. A teď k té amputaci. V listopadu 2009 mě přijali na chirurgii k hospitalizaci po návštěvě ambulance kvůli zanícené rance na chodidle s vysokými teplotami. šlo o diabetickou nohu. Druhý den mi oznámili , že musí amputovat 2 prsty na levé noze. Ale bylo to k ničemu, na sále jsem byl asi 6x. Nic nepomohlo. Až v lednu 2011 mi nakonec byli kvůli otravě krve nuceni znovu amputovat, tentokrát pod kolenem. Naštěstí to vše skončilo, zahojil jsem se, přestali teploty. Od té doby chodím na protéze. Naštěstí je to levá noha, tak spojku zvládnu celkem dobře. Ale četl jsem, že řídit s pravou protézou není bezpečné. Od ledna letošního roku mám v péči desetiletého syna, kterého máma chtěla dát do děcáku. To jsem ale nemohl dopustit. Syn mi pomáhá a celkem vše zvládáme, i když mi to opravdu dá zabrat. Pahýl se pod gumovým návlekem potí, zejména v těchto dnech. Jinak musím také říct, že mám velice špatnou zkušenost s pomoci státu i se zdravotními pojištovnami. Vše je na dlouhou dobu, i pouhá úprava protézy-třeba po splasknutí pahýlu je na schválení revizním lékařem předem s kalkulací ceny a dobou okolo dvou měcíců. A pomoc státu? Myslíte, že amputace pod kolenem - v berci je indikováná k ZTP? Nikoli pouze k TP. Parkování na invalidech není možné. Dnes po čase už na vše koukám celkem s nadhledem ale více než půl roku po amputaci jsem se utápěl v depresích. Opravdu není lehké s s takovou událostí smířit. Jsou čtyři stupně zátěže protéz, podle posledních informací od lékařů mají od zdravotních pojištoven příkaz předepisovat pro důchodce jen první dva stupně. Více najdete, v případě Vašeho zájmu na internetu. Radek Rouš www.zivot po amputaci.eu