Přidat názor k článku Blízké setkání (s porodníkem)

Omlouvám se, všude je to o lidech. Já se přiznám, že já i všechny moje známe jsme byli do porodnice přijaty při prvních silnějších známkách kontrakcí. Do telefonu říkali něco o asi 3 min., nikdo nezjišťoval na kolik jsem či nejsem otevřená, to bylo až pak. Návraty z nemocnice znám jenom z filmů.

Negativní zážitky z nemocnice jsou něco naprosto jiného. I když já se přiznám, že jsem při svém čtyřkilovém miminku měla naprosté štěstí na lékařku i personál (rodila jsem v nemocnici v malém městě) i na průběh porodu. Žasnu, když čtu některé příběhy o nošení miminek ke kojení (to jsem myslela že skončilo v dobách našich maminek) a pod. Já si odstála celý porod, protože jsem chtěla a sestřička mě chodila přidržovat, abych nespadla, masírovala záda a především si se mnou povídala. Na což vzpomínám dodnes jako na pomalu to nejdůležitější. Paní doktorka byla takový řezník v sukních. Nic moc neřešila, nad ničím nehysterčila, ale nebyla líná, ke mně v noci několikrát vstávat, všechno mi vysvětlit a i ve 3 ráno hýřit humorem. Nejhorší zážitek mám ze šití, a to musíte uznat docela ujde.