Přidat odpověď

Mamka (skoro 70) donedávna ještě na menší úvazek aktivně pracovala. A teď se bohužel začala sypat.

Opakovaně se nechala odvézt do nemocnice, že ji bolí břicho, že nemůže jíst. V nemocnici ji vyšetřili několikrát (interna, chirurgie) a vždy ji vrátili zpět s tím, že jí nic není. Vždycky jsme tam ztrávili 4-5 hodin, než ji vzali bez doporučení obvodní doktorky na řadu. Mamka prohlásila, že už k doktorce nedojde a nechce, že ji v břiše píchá a škrundá, že si nemůže sednout, že nemůže chodit atd. Odjeli jsme na týden na dovolenou, nakoupili jí, a už v den návratu nám volala (600 km od republiky), že ji pálí celé tělo, (nemocnice popřela), že máme hned přijet - což nešlo - tak si zavolala RZ. Ti jí odvezli a po třech hodinách jí přivezla sanitka zpět (byla v noční košili). Dali ji kapačku, byla trochu dehydrovaná. Ale vše negativní. Ovšem ona zhubla za 4 týdny o 10 kilo, což v nemocnici ani nepodchytli (opisují furt stejná data). Nicméně mamka tvrdí pořád, že nemůže jíst a ani moc pít. Dneska jsme konečně byli u obvoďačky a ta mi mezi dveřmi řekla, že je to psychické a že MUSÍ jíst a pít. Musíme ji vozit každý den k doktorce na injekci (což je pro mne, který jezdí po zákaznících) dost problém.

Bohužel mamka je dost konfliktní osoba, do toho všeho stále hodně kouří (děti jsou astmatici), hodně se nám pletla do manželství a do bytu, takže jsme se od ní před pár lety odstěhovali do bytu na hypotéku (bydleli jsme v blízkém nájemním bytě). Je trochu hysterka a hodně hraje, občas vyhrožuje sebevraždou... (i teď). Takže extrémně váháme zda ji vzít k nám, ona by se už od nás neodlepila a my na to nemáme ani prostorové podmínky. (Navíc se prokleli navzájem s tchýňovci, protože je z něčeho obvinila, a to by zřejmě přes manželku ohrozilo i naše manželství.) Manželka se po 11 letech s dětmi (silná porucha imunity, LMD, ...) před dvěma roky vrátila na 60% do práce, ale šéfová chce po ní často 100% a moc si nemůže vybírat...

Poměrně nevíme, jak mamku přinutit jíst, jaký reálný rozsah péče opravdu potřebuje (moc o sebe nikdy moc nepečovala). Já se budu snažit ji vozit na injekce (asi 0,5 km), ale firma mne posílá často do problémových zakázek a tam prostě musím být v rozsahu hodin... Někdy i mimo město (republiku). A paní doktorka má poměrně omezené hodiny... Přitom nevíme ani jak je doopravdy mamka na tom...

Trochu mi to připomíná panickou úzkostnou poruchu (znám osobně před pár lety, kdy jsem po násobném kolapsu měl strach z dalších a infarktu), kdy nějakým příznakům (v dané situaci svázaných možná se stářím - dosud téměř zdravá, až na nějaké olesti páteře - opichování) mamka přidá extrémní výklad a má pocit, že je strašně nemocná a podle. Navíc vyžaduje léčbu, kterou si vymyslela (přesvědčuje doktory, aby jí dali to či ono, pak léky nebere, protože jí z nich není dobře), plete se jim do řemesla, chce abych jí dostal do špitálu, sháněl protekce a známé - nemám (zůstala mentálně v době kolem listopadu 89, kdy její mamka pracovala ve špitále).

Navíc v její rodině řadu generací bydleli staří s mladými, takže neumí žít sama. Reálně ovšem v jejím případě spíše babička pečovala o ni (když utekla před mým agresivním otcem k babičce a mne s ním nechala), než naopak... Takže to teď vyžaduje. Nemá přátele, všechny si výčitkami odpudila...