Přidat odpověď

Souhlasím naprosto, nebrala bych si maminku přímo domů, ale případně do samostatného bytu do města, kde bych žila nebo do pečovatelského domu v okolí a tak...aby k nám a já k ní měla blíž, ale abychom měli své soukromí.
Je to ohromná zátěž - ne ta péče sama, ale to kolem. O moudré a hodné a přátelské a vyrovnané lidi je radost se starat, navštěvovat je, obohatí to obě strany....jenže někdy..někdy je to jinak.
Někteří lidi takhle reagují na "opuštění", a ona jistě opuštění cítí - nemá u sebe rodinu, přátele, práci, syn je daleko...a tak se dožaduje pozornosti, řekla bych, že částečně nevědomky, přitahuje na sebe pozornost. Rodiny, lékařů, vlastně kohokoliv.
A manipuluje - dnes tu byla diskuze o manipulaci, zda si to lidi uvědomují - ne, neuvědomují, a někdy manipulují podvědomě tak, že to až je fyzicky bolí. Až budou všechny výsledky negativní nebude co "léčit", najde si zase jiné symptomy. Ona se tak prostě cítí, vlastně "volá" o pomoc.
Člověk by měl celý život myslet na zadní kolečka, pěstovat vztahy, rodinné, i ty přátelské, aby nikdy nezůstal sám a nemusel to řešit takto. Aby s ním byli lidé rádi. Zkusím si to pamatovat, každý zestárne bude potřebovat pomoct. Ale měli bychom na to pamatovat po celý život.