Přidat odpověď

Vážný, obávám se, že bez odborné pomoci /hlavně přes duši/ se neobejde. Prostě ztratila zájem o všechno okolo a pro některé lidi je to dost problém, nejsou-li nuceni fungovat a nemají-li cíle a úkoly.

Najednou neexistují žádné povinnosti, žádné zájmy, tak sledují vlastní tělo. Somatizace je dalším, následným malérem.

Mám v rodině, poúrazový stav, strach z bolesti, nevycházení z domu, v podstatě to skončilo na stravě z lékárny (nějaké energetické koktejly), už to trvá určitou dobu. Jinam než k praktikovi návštěvu odmítá, praktik napíše Neurol či Lexaurin a svede to na to, že proti věku není léku, člověk je lupe na střídačku naprosto neorganizovaně, s tím, že v tomhle věku je všechno jedno.

No s věkem se dá bojovat různě, se zatvrzelostí a předsudky již nijak dobře. Je to něco jako osobnostní vyhoření.
Prosím Tě, jen usuzuji a jen pocit a vlastní zkušenosti, nijak kvalifikovaná nejsem a třeba se pletu. Mně to jen tak připadá z toho příkladu, co mám blízko.
p.s. blízko mám i opačný, po průšvihu se najednou musel podobně vyhořelý člověk o něco začít starat (o zvířata) a je to proměna naprosto fascinující, najednou plný elánu, prostě zase povinnost.

Nepíši, že je to recept, ani k ničemu nenavádím, taky to asi nefunguje u každého stejně. Prostě jen držím palce.