Přidat odpověď

Dnes odpoledne tu byla sousedka (cca 35 let, svobodná, bezdětná) si slušně postěžovat na hluk od nás. Nebyla jsem doma. Manžel tu byl se syny. Už tu byla za poslední měsíce podruhé (naposledy v zimě). Momentálně si s ní píšu maily. A už jsem celkem vytočená.. Kdo máte děti, víte, že hluk prostě nadělají, i když je krotíme, zabavíme atd. Dokonce slečně vadí, že si chtěla o dovolené pospat a naše děti ji ruší tak od 8 ráno (dokonce vstávají i později než v 8). Já už jsem v koncích. Dopoledne býváme venku, pak mladší spí. Odpoledne býváme venku. Jasně, že když jsme doma, tak si hrajou i hlučněji, ale nic extra nesnesitelného jim nedovolím. Holt malé děti přeběhnou z pokoje do pokoje. Kvůli sousedce už v těch nejkritičtějších místech máme pěnové puzzle. Dnes jsem jim dala i papuče (ale myslím, že ty nadělaj více kraválu, než když je nemaj - sousedka si myslí opak). Prý návštěvy (i s dětmi) byly zděšené. Sakra, ale my nejsme žádní magoři, co by tady pařili o 106 a děti nám neskáčou po hlavách. Mě to tak štve. Fakt nevím, co mám dělat. Děti nikomu nad hlavou neběhají x hodin v kuse. Už nemám chuť být ani vstřícná ani slušná... Co s tím?