Vzala bych ji na exkurzi do bytu, ukázala opatření, která jsem udělala, popřípadě ji pozvala na kafe, zatímco si děti hrají - aby viděla, že ty zvuky prostě nevznikají žádnými orgiemi. Návštěvu bych ukončila konstatováním, že holt bydlí v paneláku a lepší už to nebude...
Dokud jsme bydleli v paneláku my, děly se tam ty samé konflikty (a to byl nový, cihlami dozdívaný panelák).
Ulevilo ze nám, až když jsme se přestěhovali do vlastního domu, ovšem až po pár týdnech nám došlo, že se nemusíme hlídat a můžeme svobodně dupat, ječet, vrtat, pouštět televizi... Byla to docela sranda.
Ovšem s životem v domě přišly jiné problémy, o kterých se zase panelákovým lidem ani nesní. Všude je něco.