Přidat odpověď

Já jsem zkušenostně trochu jinde, ale u prvních dětí jsem se držela rad všeobecných a zvlášť u prvního jsem byla úzkostlivá a vystrašená z každé maličkosti. Na rady odborníků jsem si první dítě zbytečně brzy odstavila atd. U čtvrtého už jsem v naprostém klidu. V mém případě mi zkušenost s tolika dětmi dala zralý nadhled, rozvahu a dětem přirozený prostor. Posledňáček byl plně kojený do osmi měsíců bez příkrmu, prospíval, v noci někdy pil, někdy víc, někdy ne.... O příkrm si doslova řekl sám.... Když už si sedl sám, chtěl s námi ke stolu, kde si pobrukoval a věnoval se svým věcem v době, kdy my jsme se věnovali jídlu. Jednoho dne natáhl ruku po kousku jablka a protože už měl zuby, najedl se bez práce a sám..... Už je velký kluk a asi nejzdravější a ze všech mých dětí. To, co se mi nepodařilo obhájit s prvními dětmi, se odrazilo hlavně na jejich zdraví a psychice. Jedno má dokonce, kromě jiného, fobii z bílých plášťů.... Přestala jsem se postupně řídit "stanovenými pravidly" nastavenými "vyšší mocí" kdy, jak a co... Životní zkušenost mi ukázala, že jsme natolik unikátní bytosti, že nelze používat jakékoliv průměrné pravidlo pro všechny. A že zodpovědnost za život dítěte neseme my - rodiče. Pokud dáme na jakoukoliv odbornou radu a následkem toho je zdraví dítěte poškozeno, neseme zodpovědnost my, ne odborník. Takže první příkrm v osmi měsících na žádost dítěte.... a soukromé informace sděluji jen ty nutné. Nikomu není nic do toho, že "nejedu podle tabulek". Důležitý je výsledek. Řídím se heslem jaké si to uděláš, takové to máš.... Ať se daří.