Přidat odpověď

Obecně by se s lecčím dalo souhlasit, ale protože reaguješ na mě, musím tě upozornit, že jde o reakci zcela mimoběžnou.
Vztahy jsou výměnný obchod v tom smyslu, že musejí být vzájemné, pěkně to vyjádřil Redl: za tvou samotu dám svou vlastní. Nejde o to, co praktického kdo pro koho dělá, na praktické věci si můžu najmout lidi za peníze, do toho nemusím investovat city.
DEJ, DEJ - třebas ne peníze, ale svou energii a svůj čas, abych JÁ si mohl odpočinout. Jestli TY jsi unavený, to už mě tolik nezajímá.
Tohle je tvoje projekce, imo tohle z většiny příspěvků nevyplývá. Myslím, že většinový postoj je chci ti být nablízku a čekám, že mi vyjdeš vstříc.
JSEM ZA TO OPRAVDU MOC VDĚČNÁ
Umět být vděčný za (zdánlivě) samozřejmé věci je projev zralosti, proti tomu nemůžu nic namítat. Nestyděl bych se za sebe, kdybych byl za takové věci vděčný, ale přiznám se, že nejsem. Podobně nejsem vděčný, že ráno vyjde slunce a považuju to za samozřejmé, i když na nějaké hlubší úrovni by člověk asi vděk cítit měl. To už jsem ale hodně odběhl od původního tématu.