Přidat odpověď

Zajímalo by mě, zda se tu mezi diskutujícími dámami najdou takové, pro které kariéra není až na desátém místě, a jejich zkušenosti, jak se dá náročná práce skloubit s rodinou, aniž by tím trpěla některá ze zúčastněných stran. Mám syna necelé 2 roky a dostala jsem nabídku zajímavé práce, s možností z části dělat z domu. Protože jsem se synem sama, pracuju už od mateřské, z finančních důvodů. Výhoda zase je, že svůj volný čas věnuju pouze synovi, nemusím ho dělit mezi něj a manžela :) Tato práce by ale byla na plný úvazek s občasnými přesčasy. Syn půjde ve 2 letech do školky, ale s novou prací bych si mohla dovolit výpomoc, takže bych mohla chodit do práce dřív, než by se syn probudil a ve 4 ho normálně vyzvedávát. Plus bych si mohla dovolit paní na výpomoc v domácnosti, nákupy, úklid, žehlení a mít tak volný čas jen pro syna. Jeden den v týdnu, kdy si ho bere tatínek, bych byla v práci až do večera.
Práce mě hodně láká, jakkoliv syna miluju, být s ním doma mě nenaplňuje, těším se, až bude trochu starší a bude víc parťák než mimino. Vím, že to tady většina maminek nepochopí, že ne každá můžeme být skvělá máma na plný úvazek, přesto mi záleží hlavně na tom, aby byl syn spokojený a šťastný, k čemuž patří i to, aby měl spokojenou mámu. Možná s ním trávím málo času, ale v té době se mu snažím maximálně věnovat, stále něco podnikáme, jezdíme na výlety, "sportujeme" atd. Ale být s ním doma do 3 let, asi bych skončila jako protivná nevrlá matka v péči psychiatra.. Možná by to bylo jiné, kdybychom měli úplnou rodinu, ale situace je taková jaká je, práce mě baví a vidina kariérního postupu je lákavá. Samozřejmě i z finančních důvodů, i když ani teď si nežijeme špatně. Prosím o zkušenosti těch, kdo to mají podobně.