Přidat odpověď

Rodila jsem v 34 letech, strašně jsem se na dítě těšila a ještě více jsem se po třech letech těšila do zpátky do práce a mám to tak dodnes. Synovi je deset a je samostatná jednotka. Místo paní na úklid mám muže, který chápe domácí práce jako nás všech a tak to společně vždycky doma nějak pofackujeme. Na Vánoce si pozveme profesionální úklid. Když byl syn malý, měli jsme studentku, která ho vyzvedávala ze školky a školy a vzala do Sokola, na kroužek a podobně. Oba s mužem svou práci milujeme a tak nám nevadí, že se všichni doma sejdeme až k večeři. A když není teplá? Z toho se nestřílí. Víkendy trávíme většinou společně, ale také párkrát do roka každý zvlášť. Hodně jsme syna odmala zapojovali do našich aktivit, což je především sport a pak máme kupu přátel, kteří to mají stejně a trávíme společné dovolené a tam se zase dětem věnujeme. Fakt jsem se synovi naplno věnovala do tří let, ale pak jsem ho s klidným srdcem odložila do kolektivní výchovy. Usnadnil nám to tím, že ze šatny odešel, ani se neohlédl a tak to bylo od prvního dne . Občas nastal chaos, třeba v případě nemoci, ale většinou jsme se doma nějak prostřídali. Když šel syn do první třídy, tak jsem si v práci na první dvy týdny domluvila částečně home office a byla jsem po škole s ním. Cítila jsem to jako důležité.