Přidat odpověď

Já na to občas myslím a fascinuje mě, jak jsem v klidu chodila po světě a netušila, že už večer to vypukne a další den bude syn na světě

Bylo to týden před termínem, na porod to vůbec nevypadalo, spíš na přenášení. Ráno jsem se objednala do porodnice, kde jsem chtěla rodit a objednala se na další den (nakonec jsme tam nedojeli). Domlouvali jsme se s přítelem, jak tam další den pojedem, netušíc, že v tu dobu budem mít už miminko na světě Pak jsem zašla k zubařce, aby mi ještě před porodem zaplombovala osmičku (netušíc, jak na těsno to je), pak jsem si zašla na pizzu, na kterou jsem měla už 4 měsíce chuť, do pizzerie, kam nikdy nechodím. Pak na kafe (na výtisk MF Dnes z toho dne taky občas nostalgicky a fascinovaně hledím), a pak mi v půl desátý praskla voda a ráno v 6 byl malý na světě