Přidat odpověď

V mých posledních dnech si pamatuju na tohle:
u staršího syna jsem si říkala, tak zítra je ten velký den, kdy by se měl narodit. Vše jsem doma kontrolovala, jestli mám nachystáno na příjezd do porodnice z porodnice a podobně. K večeru jsem si říkala, že bych si měla jít brzy lehnout, co kdyby to přišlo v noci. Nakonec jsem šla spát až v jedenáct hodin, a v půl dvanácté jsem začala hrozně běhat na malou a začaly bolesti. Syn se narodil na den přesně.


U mladšího syna si pamatuji více. Jela jsem v pátek do porodnice se objednat na vyvolání. Nemocnice byla 40 minut po docela kostrbaté cestě. V nemocnici si dělali legraci, že jestli absolvuji v pořádku ještě cestu domů, tak večer budu zpět, když to tak se mnou natřásá. Manžel mě odpoledne vytáhl na procházku, k večeru jsme odpočívali doma. Byla hrozná bouřka. Manžel seděl u PC, já dostala v půl desáté šílený hlad, šla jsem si udělat pohankovou kaši s grankem. Tu jsem si pěkně vychutnala a pár minut na to praskla voda. Takže v deset večer jsme se tam vraceli zpátky. Měli z nás legraci, jak to pěkně předpověděli. A bouřky byly ještě další dvě.