Přidat odpověď

jsem dítětem žijícím v zahraničí, svým rodičům volám jednou týdně, a odvezla jsem jim i jejich potěšeníčka - moje děti, jejich vnoučata. To jsem ale vyvrhel.
Starost o své rodiče a manželovy..... no tou dobou počítám že už budeme zpátky, jak to půjde skloubit s prací a dalšími věcmi nemám páru. Kamarádka pečuje už 7. rokem o tchána (předtím ještě o tchyni a babičku manžela), pro mě je v tomhle směru světice, protože přesně - ničí to celou rodinu (čas, vztahy, kombinování s prací, zdravotní stav pečujících apod.). Tohle nevím jestli bych zvládla, respektive jestli bych byla ochotná to podstoupit. Protože konkrétně tenhle člověk "vypadá na umření" už 10 let... a nekončí to, plány atd. - nedá se. No a já sama - hm, ráda bych aby mě občas navštěvovali, to jo, ale osobní péči pokud budu nemohoucí..... to nevím jak bych přijala.