Přidat odpověď

Můj tatínek, a to mu bylo už o dost víc, než je teď tobě, se takhle strašně nechtěl stěhovat z rodinného domu. Sám ho postavil, a když mu umřeli rodiče, co žili v přízemí, a my děti se odstěhovaly, zůstal tam poslední v dvougeneračním baráku se zahradou.

Strašně, ale strašně se mu nechtělo pryč, že mu bude smutno, bude se mu stejskat atd. Ale přestěhoval se do centra do malýho bytu (ve svém druhém domě - zbytek domu pronajímá). A pak se smál, proč se toho bál, že po starým domě ani nevzdechne a že to bylo nejlepší rozhodnutí posledních let. V novém má všude blízko, kolem sebe lidi, nemusí se starat o prázdnej barák, o velikou zahradu atd. Nestýská se mu, on dům je jenom dům, nemá duši. Tím, že v něm člověk zůstane, nevrátí sobě ty lidi, kteří tam s ním kdysi bydlívali.

Takže jdi do toho, přestěhuj se.