Přidat odpověď

Ahoj Simiki, doporučovala bych ti přestěhování.
Sama mám takovou zkušenost - měla jsem babičku, kterou jsem milovala, prakticky mě vychovala, bohužel před pár lety zemřela. Než zemřela, tak se přestěhovala k rodičům do rodinného domu, kde nějakou dobu žila. Po její smrti mě bylo tak šíleně smutno a nemohla jsem se s tím vyrovnat, že mě napadla dost bláznivá myšlenka - usmyslela jsem si, že se nastěhuju do jejího bývalého bytu. Po nějaké době jsem toho dosáhla, majitel domu mi byt pronajal, když odešli nájemníci. V bytě se téměř nic nezměnilo, babička tam tenkrát nechala veškeré zařízení. Nejdřív jsem měla obrovskou radost, že jsem zpátky tam, kde jsem prožila dětství, z každého koutu na mě dýchala babička. Bohužel časem se můj smutek jenom prohloubil, když jsem si uvědomila, že babičku mi to nevrátí a naopak to ještě prodlužuje moje trápení.Po nějaké době jsem se odstěhovala. S těžkým srdcem, ale jsem za to ráda. Babička mi pořád strašně chybí, ale nějak jsem tím odstěhováním udělala tlustou čáru za minulostí a je mi líp. Na byt, ve kterém jsi vyrostla a ve kterém žila tvá maminka, nikdy nezapomeneš a vždycky tam bude nostalgie, ale jak se říká..dvakrát do stejné řeky stejně nevstoupíš, tak proč se drásat. A mimochodem, upřímnou soustrast..musí to být opravdu strašné, přijít o maminku. Přeju ti moc a moc štěstí do budoucna.