Přidat odpověď

Evžíčku, a to ti připadá normální, celé těhotenství se bát? Primárně předpokládat, že se něco pokazí, a chodit se co měsíc a častěji ujišťovat k lékaři, že zatím se to nestalo? Není to potom málo? Jeden den jdeš do poradny a vidíš na UTZ, že je vše ok, ale už druhý den aby ses zase bála a těšila se zase za měsíc...? A když to jednou z ničeho nic ok nebude? Pak bude nejspíš stejně pozdě s tím něco dělat. Myslím si, že nás přílišné spoléhání na odborníky a na přístroje zbavuje přirozených schopností, v tomto případě vnímat dění ve svém těle a důvěřovat mu, a důvěřovat lidem, kteří pracují hlavou, rukama a srdcem, a to je určitě škoda.

Ale nemyslím si, že převzetí prenatální péče lékaři je důsledkem tohoto strachu, spíš naopak; předpokladem toho, abychom tuto změnu přijaly, bylo, abychom se začaly bát.