Přidat odpověď

Rozchod jsem chtěla já a rozumově jsem věděla, že je to to nejlepší co jde udělat.
Situace před rozchodem byla šílená a vztah jsem držela ve stavu "nechci se rozejít" už dlouho před tím. Věřila jsem, že se některé partnerovy postoje změní a ony se nezměnili.
Navíc jsem věděla, že rozchod neunese, což se vyplnilo. On by to unesl, pokud by se chtěl rozejít on, egoista.

Emocionálně jsem po rozchodu a navíc s maličkým dítkem byla v háji dlouho.Dítě plánované a dohoda, že se bude na péči partner významně podílet. Chaha.
Vyřešila jsem všechno s pomocí dobrých lidí a zpětně jsem ráda, že mám malého úžasňáka místo velkého uzurpátora.

Ještě doplním, že po rozchodu jsem byla hodně zoufalá ze soudů,...
Nebojte se, řeště a bojujte, je to sice na dlouhou dobu, pokud vám něco nevyjde napoprvé, ale pokud jste si jistá svou věcí a zájmem dítěte, tak stojí za to zabojovat, jak o péči, tak o alimenty.