Přidat názor k článku Blízké setkání (s porodníkem)

Podle toho, jak ho Vlasta Marek popisuje, muselo jít o porodníka, který vedl můj porod u Apolináře loni. Byla to krize. Celé těhotenství jsem se těšila na klidný porod v nějaké malé lkidné porodnici, ideálně ve Vrchlabí. Bohužel okolnosti to zařídily jinak a rodila jsem u Apolináře. Porod probíhal klidně a dobře jsem se otvírala, dokud jsem byla v porodní vaně, jen s manželem a občasnou návštěvou porodní asistentky.
V okamžiku, kdy nastala 2.doba porodní, skončila veškerá svoboda, musela jsem na stůl a bylo mi naznačeno, že teď už tady rozhoduje Pan Doktor. Kolem se navíc začalo motat množství mediků, kteří se pletli se sestrami a novou porodní asistentkou (té první zřejmě skončila služba). Z klidu a soustředění jsem se dostala do značného stresu - a porod se téměř zastavil. Nechtěla jsem žádné povzbuzovací léky, stačilo by mi, kdyby mě nechali v klidu s manželem, porod byl fyziologický a nic jsem od lékařů nepotřebovala. Místo toho různí lidé opakovali v krátkých intervalech tatáž vyšetření, do papírů se asi ani neobtěžovali nahlédnout. Abych to zkrátila, nakonec mi pod záminkou "něčeho pro povzbuzení" šoupli dvojitou dávku oxytocinu. Nechtějte vědět, jak jsem "díky" tím vyvolanému extrémnímu stahu byla potrhaná - následky nesu dodnes. Na nekonečné šití nestačila ani maximální dávka anestetika, takže ty nejcitlivější oblasti šil Pan Doktor naživo - lahůdka. Ještě se u toho tvářil dotčeně, protože "šití vás přece nemůže bolet víc, než porod". Jojo, to On přece musí vědět nejlíp, když to studoval...
Příští porod radši v tramvaji než u Apolináře či v jiné podobné fabrice!