Přidat odpověď
Asi záleží na tom, jestli má člověk štěstí na "učitele", člověka, který je mu schopen určitou oblast přiblížit.
Já jsem stran hudby "notový pilovač", tedy můj požitek se maximalizuje, když to podle not perfektně zahraju. Manžel podle not není vůbec schopen hrát (takže se to musí "mechanicky naučit podle sluchu", paradoxně ale má hluboký vhled do principů ladění, stupnic, z hlavy transponuje, chápe všechny ty matematické souvislosti. Když jsem se učila hrát na ZUŠce coby dítě, tak nauka byla nutný opruz. Ale třeba teď v dospělosti, když už mám jistý myšlenkový a matematický základ, tak jsem schopna vstřebávat ty principy.
Předchozí