Přidat odpověď

Žluťásku, jak nás už jistě znáš, my rozebíráme slovně všechno možné. Takže když se dostanem k básni, tak taky. Ale otázky si vymýšlíme my svoje. Nejvíce samozřejmě já. Protože děti nejlépe znám, tak vím, na co a jak se zeptat, aby o tom se zájmem hovořili, do přečtené se zpětně myšlenkově ponořili a pochopili smysl a aplikaci do praktického svého života atd. Myslím, že o tom to je. Znám svoje děti, vím, jak jim nejlépe položit otázku, aby to bylo pro ně přitažlivé a pak se ptají i oni a rozebereme možné i nemožné věci čítanku záměrně kvůli tomu nemáme. Nehodlám, aby děti museli jet jen podle jednolitého myšlení několika lidí.
Jsou třeba i dětské knihy, kteér obsahují různé otázky na konci kapitol a já si říkám k čemu asi? Když si to čte dítě samo, tak přece na to nebude si v duchu odpovídat. A pokud to čte s někým dospělým - s maminkou, tatínkem, tak ten dospělý mu dokáže položit daleko přiléhavější otázky pro toho konkrétního jedince.
Ale chápu, že v běžné škole tu možnost nemají, aby u každého jednotlivě vymýšleli, takže je naprosto v pohodě, že všichni budou rozebírat díla stejným způsobem.
My rozebíráme i hudební skladby - technicky, pocitově, tématicky, melodicky atd Ale to by se asi hudebníci divili a nasmáli.