Přidat odpověď

Žaniko, máš pravdu. Ono právě to povídání, který vznikne samo, tím, že společně sdílíme a známe se je něco jinýho než to, s čím jsem konfrontovaná, když nakouknu do tý čítanky. Prostě mi to připadalo takový umělý, nanicovatý a nemotivující. Ale jak to ve škole dělat, když je tam třicet dětí?
Co třeba nechat děti napůjčovat v knihovně různé knížky s básněma a nechat je pracovat aspoň s nima.Vybrat básně, namalovat ilustrace a pak nechat další děti přiřazovat, prezentovat tu svojí báseň, diskutovat o ní s ostatníma, pak třeba porovnávat...