Přidat odpověď

Syn 4,5 roku má podivný způsob reagování na výtky, připomínky a vůbec (pro něj) nepříjemné věci. Pár příkladů situací:
- jsme na hřišti, je čas k odchodu, řeknu mu něco jako "ještě se naposledy sklouzni / pohoupej atd. a pak už půjdeme" - a on na mě začne křičet, že co si to dovoluju, on domů nepůjde, já mu nemám co říkat...
- přijdeme do obchodu, připomenu mu, aby pozdravil - a on začne řvát, že on zdravit nebude a vůbec, co mu to připomínám, že takhle se nemluví...
- vidím ho, jak vyloženě útočí na mladší sestru a bere jí její vlastní hračky, napomenu ho - opět agrese obrácená proti mně, často se i snaží mě plácnout, křičí a je hrubý.
- po obědě mu připomenu, aby po sobě uklidil talíř na linku - reakce totéž.

Jak byste reagovaly? Bít ho nechci, ale v těch nervech mi to občas ujede. V lepším případě se snažím mu zabránit, aby mě plácal, a důrazně opakuju, co po něm přesně chci, plus vysvětluji, proč je to potřeba, a snažím se tam vpravit i nějaké porozumění typu "já vím, že by sis chtěl ještě hrát atd., rozumím tomu, taky by se mi nechtělo z hřiště domů, ale už opravdu musíme protože blablabla...", ale nezvládám to pořád donekonečna a pak už na něj prostě zařvu a dojde na fyzické odtažení z místa či donucení k žádané činnosti.
Máte to taky někdo doma? Na tohleto dítě fakt neplatí žádné obvyklé výchovné metody, "jít se uklidnit vedle do pokojíčku" neexistuje, krize se tím ještě prohloubí... prostě cokoliv se mu ode mě nelíbí, tak reaguje agresí. Já tohle neznám, jsem spíš úzkostný typ, leknu se a radši pokyn splním, nejdu takhle do vývrtky. Prostě ho nechápu a nevím, jak na to reagovat. Hlavně teď když mu už konečně je i rozumět (dlouho nemluvil a pak mluvil blbě, myslela jsem, že jak budeme víc schopní se domluvit, tak že toto odezní, ale ukecanej je až dost a rozumí taky všemu, ale domluva žádná...), tak právě i na veřejnosti vznikají pak nepříjemné situace, kdy on na mě na celej ten krám řve něco ne sice vyloženě sprostého (to ještě moc neumí, děsím se, co se naučí ve školce...), ale drzého dost a dost... ne že bych se tolik starala o to, co si myslí okolí, ale jsme nově přistěhované na malé vesnici a každý tu na nás blbě čučí...
Díky za poznatky.