Přidat odpověď

Boubí, tohle předvádí moje mladší dcera - stejně stará... mmch. do loňska měla problémy se sluchem, teď ještě řeč pilujeme na logopedii - víceméně te´d už je kvůli tomu, aby si malinko zaměstnávala mozeček, dodávám, že učení ji baví, zvlášť když jí to jde...
Paličatá je jak beran (taky to je Beran) a drzá jak stádo opic...

Pokud mi předvádí echtovní nadávací scénku, chytím jí za bradu(pevně leč ne bolestivě), nasměřuju si jí, aby mi koukala do očí a dost rázně řeknu, že tohle ne... pravda, dost často se urazí, někdy rozbrečí, někdy přestává komunikovat a odchází... Pokud je mimo můj ruční dosah (nebo už bych ji nejsíš přizabila) tak na ní dost zostra houknu - hlavně ale neječet...

Vím, že pokud u ní má někdo autoritu, poslouchat bude, pokud ale ne, má ho na salámu. Ale autoritě musí plně věřit a důvěřovat, ten někdo musí být důsledný, pak ho bere.

Jinak tyhle scény nejčastěji vznikají, když je unavená, nebo zklamaná... Někdy naopak pomůže láskyplně obejmout (nemyslím tím ale metodu paní Prekopové).