Přidat odpověď

jo a s ním samotným jsem tyto situace zkoušela probírat, pak někdy později, v klidu, třeba večer, když už je příjemná atmosféra... prostě že se chová tak a tak a způsobuje tím to a to a já pak reaguju tak a tak, aby mi třeba pomohl nebo řekl, jak se v té chvíli cítí a co by mu pomohlo to lépe zvládnout... ale to je pro něj naprosto abstraktní domluva, řekne mi třeba "támhle je bagr, já jdu stavět silnici" a jde si hrát, nezájem. takže ani posléze v klidu nejsme schopni to nějak rozebrat. (nečekám od něj s ohledem na jeho věk nic převratného, to zas ne)