ter, tak to je ten můj přes kopírák
vždycky nás i o víkendu budil nejdýl v sedm, abychom mohli jít včas něco dělat
a když jsme remcali, že zrovna nic dělat není třeba, tak říkal "Jestli máš málo práce, tak já ti ňákou vymyslim."
takže člověk aby furt stál na nohou a vyvíjel aktivitu, aby to nevypadalo, že se fláká...
vždycky, když odešel z domu, tak jsme si (já, ségra i mamka) rychle hodily nohy na stůl, páč bylo jasný, že jen co se vrátí, tak zas budem kmitat
ale je to dříč, no - sám fakt maká od rána do večera a všechno spraví, zařídí a tak
akorát kdyby k tomu nenutil i ostatní
teď už je mi to fuk - ale tak od desíti do osmnácti to byl záhul - věděla jsem, že se musim dostat na vejšku (a odstěhovat na koleje) a už se nikdy nevrátit - dobrá motivace ke studiu