Přidat odpověď

Je fakt, jak píše Tante, že je třeba ohlídat míru. Nechtít toho po něm moc a trvat jen na tom důležitym. Až zvládne to nejzákladnější, přidávat další.

To mě tam napadlo, když přemejšlim, kdy asi naši kluci začli zdravit, uklízet po sobě nádobí apod. Kluci v těhle věcech bejvaj pomalejší, než holky.

Jinak psychologie popisuje jev, kdy se mladší sourozenec záměrně snaží zaujmout něčim jinym, než dokáže zaujmout starší sourozenec, kterej je v tý oblasti bezkonkurenčně napřed (protože vidí, že v tý oblasti nemá šanci staršího dostihnout a předčít). Tzn. pokud dáváte najevo, že vás těší dceřino slušný chování a on ví, že v tý míře jako ségra on toho (zatím) není schopen, může hledat náhradní oblast, jak si získat pozornost. Pokud by to moh bejt váš případ, mohlo by pomoct, kdybyste dceřino chování brali víc jako samozřejmost (protože ona už je velká) a jeho víc oceňovali (ale ne očividnou manipulativní pochvalou, nýbrž nenápadně - např. že se zmíníš před manželem jako bys netušila, že syn je poblíž a může vás slyšet - aby se neměl vůči čemu vymezovat).