Přidat odpověď

Taky máme staršího syna AS a podobnou zkušenost s psychology. Jediná pomoc od té poslední psycholožky byla po několita letech určení diagnózy.
Mladší syn nemá diagnózu žádnou a vyjít s ním je těžké ještě teď ve dvanácti.

Zkušenosti, které jsem nabyla během těch několika let s dětmi jsou:
- Lepší než tvrdá výchova je jít příkladem. Často od dětí vyžadujeme něco, čím se jeden z nás rodičů sám neřídí (uklízení po sobě, používání sprostých slov apod.)
- Vykašlat se na rady babiček a známých a reakce neznámých lidí a řídit se vlastní hlavou. Jen my víme, jaké naše dítě je. Že nepozdraví v obchodě je malá věc proti tomu, jaké dělá jinde pokroky.
- Nevydávat příliš mnoho pokynů a nenapomínat za každou maličkost
- Předškolní děti, ale i školní děti, jsou pořád jen dětmi, které se vyvíjí a učí, mají nárok dělat chyby a "zlobit".