Přidat odpověď

Já tedy souhlasím s libikem. On je asi hodně zamilovaný, prostě do toho spadl a po x letech se zamiloval. Je to sice dost rychlé a nadstandartní, ale nezavrhovala bych ho hned. Snažila bych se mu vysvětlit, aby trochu přibrzdil a dal Ti prostor. Pokud se Ti na něm nezdá nic divného a je to fajn chlap, tak ho zkus poznat a uvidíš. Rozejít se s ním můžež vždy. Klíče bych mu zatím rozhodně nedávala a s tím poznáváním rodičů atd. Víš co, chlapi toho nakecají a třeba by k tomu zatím ani nedošlo nebo došlo později. Mě to připadá, že je prostě jen rád, že Tě poznal a chce se pochlubit a prostě je z toho nadšený. Zkus to vidět pozitivně. Být opatrná, ale užívat si to. Jestli je fajn, tak si jednou řekneš, že jsi udělala dobře a jestli se z něj vyklube magor, tak to můžež zabalit. Ale šanci bych mu dala.
Hele můj přítel mě taky dost uháněl, šli jsme na to taky dost rychle. Já to ze začátku nechápala, jako Ty. Ale pak jsem ho víc poznala, i jeho rodinu a zjistila, že je to prostě jeho povaha. Je otevřený, dobrosrdečný a akční. Jeho rodina taky. Zamiloval se a chtěl být prostě každou volnou chvíli se mnou. Klíče jsem měla po 14 dnech známosti. Po 4 měsících jsem tam bydlela komplet. Jeho rodinu jsem poznala po týdnu. Vše v pohodě a přirozené. Řekl mi, že si je jistej a že život je krátkej a není na co čekat... Nejdřív mi to přišlo divné, ale pak jsem uznala, že mám pravdu. Od začátku nám bylo dobře a je dodnes. Jsme oba společenští a kontaktní, každý večer si usínáme v náručí, pořád si máme o čem povídat. On nemá rád samotu, já občas čas sama pro sebe potřebuju, ale on mě neomezuje. Když jdu ven s kamarádkou, udělá si taky program. Nemá rád být doma dlouho sám. Vzhledem k tomu, že kamarádka má povahově podobného manžela, tak mi to nepřišlo až tak divné, i když pro některé tady asi taky nestandartní. Každý je nějaký...