Nene, Pavlo, nezapomeneš to hnusné a nezbyde to pěkné, kdepak. Jen možná přijdou pochybnosti - ne kvůli Tobě, ale kvůli malému. Jenomže pokud nebudeš v situaci, že od manžela odejdeš na ubytovnu nebo budete nějak finančně strádat, tak tyto pochybnosti brzy přejdou. Možná ne brzy, ale přejdou. S větší mírou Tvé pohody, zjištění, jak jsi silná, že to zvládneš sama, že syn bude mít pozitivní vzor (ať spokojenou Tebe nebo Tvého nového partnera) tyhle pochybnosti vezmou nohy na ramena :) No a potom si jednou sedneš a řekneš - proč jsem to vydržela tak dlouho? Vždyť já jsem úžasná a to co on říkal jsou hovadiny...
Tímto Tě ale rozhodně nenavádím k rozvodu. Tohle je pohled čistě můj, to, co jsem zažila a prožila. Jen takové možné nahlédnutí.
Hodně štěstí, ať se rozhodneš jakkoliv...