Přidat odpověď

Hodně jsem o tom případu přemýšlel. Moc si nedovedu představit vulgárně nadávající šesťačku. Uraženou - ano, ječící - ano, možná i vztekle zanadávající, ale ne že by tu neslušnost obrátila vůči druhému.

A to vše vidím jako prostor, jak pracovat s reakcí na negativní situaci (což je popisováno v knížkách o výchově) a dá se z toho vytěžit víc, než jen návrh na důtku. Mimochodem , zvládání negativních situací je dovednost, která taky nepadá sama z nebe a do školy rozhodně patří.

Třeba poučení, že halt i když se nám stane něco nepříjemného (pochybuju, že holka učitelce na rovinu řekla, že boty zabordelila, spíš že jí zmizeli), tak že je třeba dodržet pravidla hry. A že fakt ani zklamání nemusí ventilovat neslušně. Překvapuje mne, že jí učitelka nenabídla sepsání záznamu o ztrátě z pojistky - taky odzbrojující a rozhovor otevírající věc.

Mimochodem, pokud mi děti na sebe řeknou něco negativního na rovinu, tak si toho velmi vážím. To děvče mohlo klidnë zatloukat, že měla bačkory v pytlíku a někdo jí je vzal.

Cílem je přeci změna a je známo, že pozitivní přístup ji vypůsobí snáze, než JEN negativní. Ten má svoje místo, ale je to jako tlačit osla zezadu....